Setkání s prezidentem
Jak využít teoretické vědomosti o České republice získané v ČŠSG v praxi?
Například:
- Osobním setkáním s prezidentským párem ve Švýcarsku.
- Poznáváním státních symbolů na velvyslanectví ČR.
- Poslechem české a švýcarské státní hymny v podání švýcarských hudebníků na Spolkovém náměstí v Bernu.
Na zpáteční cestě domů jsme se dětí zeptali, co se jim na dnešním dni líbilo nejvíce. Odpověď byla jednoznačná: "Setkat se s panem prezidentem!"
Velmi silným momentem dnešního dne bylo také zasazení pamětního stromu na počest terezínských dětí, který prezident ČR zasadil společně s panem profesorem Ivanem Lefkovicem, jedním z přeživších Holocaustu.
Co symbolizuje strom terezínských dětí?
V Terezíně na židovském hřbitově kousek za krematoriem je kmen stromu. Javor uhynul v důsledku povodně, která postihla Terezín i jeho okolí v roce 2002, a zůstalo z něj jen zakonzervované torzo (část kmenu). Nalevo od něj byl však vysazen nový strom vypěstovaný z jeho semene.
Připomíná, že tento strom zasadily terezínské děti na svátek Nového roku stromů 15. švatu 1943. Po válce pak byl ze dvora někdejšího dětského domova přesazen ke krematoriu.
Vysazení stromku bylo původně jenom součástí snahy obětavých vychovatelů vyučovat děti v Terezíně nejenom školním předmětům, přičemž i to se dělo ilegálně, ale i základním židovským tradicím. V Izraeli se na oslavu Nového roku stromů vysazují stromky. A tak někdo přinesl v gumové holince při návratu z práce mimo ghetto malý semenáček javoru, a protože v únoru je u nás na sázení stromků ještě zima, děti spolu se svými učiteli ho slavnostně zasadily nejprve do plechovky se zemí. Až když se oteplilo, přesadily ho do země na dvorku dětského domova a pečlivě se o něj staraly. Další a další děti odjížděly s transporty do vyhlazovacích táborů , aby se již nikdy nevrátily. Také jejich učitelů a vychovatelů mnoho zahynulo. Jedna z jejich učitelek, prof. Irma Lauscherová , která přežila v Terezíně, pak po celý zbytek života vždy znovu a znovu přicházela ke stromku vzpomínat na své povražděné žáky. Minulý režim se snažil pokud možno smutnou historii terezínského ghetta přecházet mlčením, návštěvy měly směřovat jen do Malé pevnosti jako památníku komunistického odboje a v bývalém ghettě jen do zvláště zřízené Síně tradic Sboru národní bezpečnosti. Památka na Terezín přežívala především v myslích jeho bývalých vězňů. A tak na př. po celou tu dobu Irma a Jiří Lauscherovi soukromě, kromě toho, že sbírali všemožné dokumenty týkající se Terezína, často doprovázeli jednotlivce i skupinky zejména ze zahraničí při jejich návštěvách někdejšího židovského koncentračního tábora. Nikdy přitom neopomněli zastavit se u stromu s pamětní tabulkou a připomenout právě to nejstrašnější: smrt tisíců dětí.
A tak se historie stromku rozletěla do světa. Stal se tematem proslovů dospívajících v synagoze, stal se námětem pro kantátu amerického skladatele původem z Německa, Hermanna Berlinského, který ji nazval "Strom Irmy Lauscherové", mnozí si odvezli semínka, aby pro své pospolitosti nebo památníky ve svých zemích vypěstovali potomky tohoto stromu. Skupina židovských návštěvníků z Kanady dokonce zařídila vysazení jednoho z těchto potomků v památníku holocaustu v Jad vašem v Jeuzalemě, kde tabulka u dnes již statného stromku rovněž připomíná osud terezínských dětí . (A to nebylo tak jednoduché, protože jeruzalémské klima javoru příliš nesvědčí.)
Dnes však tento strom v Terezíně i další semenáčky rostoucí v mnoha zemích světa symbolizují nejen smrt terezínských dětí, ale i skutečnost, že přes všechnu snahu se Hitlerovi nepodařilo nás všechny zničit, že tak jako roste tento strom, žije nadále i lid Jisraele.
Společně s prezidentem Pavlem strom zasadil profesor Ivan Lefkovits.
Narozen 1937 v Prešově (dnešní Slovensko). Na podzim roku 1944 byli Ivan, jeho matka Alžběta a jeho bratr Pavel deportováni do Ravensbrücku. Zatímco Ivan mohl zůstat se svou matkou, jeho starší bratr Pavel (15 let) byl od nich oddělen, převezen do mužského tábora a později zabit. Ivan přežil spolu se svou matkou. V roce 1969 přijel Ivan Lefkovits do Basileje, aby jako profesor vybudoval nový Institut pro imunologii.
Zdroj textu: https://www.last-swiss-holocaust-survivors.ch/de